Možná jste majiteli vozu, a stejně jste si nikdy nevšimli černých teček, které jsou na čelním skle dnes již téměř každého vozu. K čemu tyto tečky slouží, a jak se na vůz vůbec dostanou, si nyní povíme.
Pokud se podíváte na vozy z šedesátých let minulého století, většina z nich se proti vlivům počasí v prostoru čelného skla chránila gumovým těsněním, na které byla aplikovaná chromovaná lišta. To se však změnilo s příchodem lepených oken a chromované lišty vystřídaly obvykle černé okraje, které dnes představují naprostý standard. Při výměně čelního skla se používá lepicí páska, který se poté odstraní.
Běžnou součástí těchto černých okrajů bývají i tzv. frity, které umožňují černému okraji estetičtější přechod z černé barvy, do čirého pole. Navíc jsou při jejich navrhování často používány polotónové vzory, které směrem dovnitř mizí. To ovšem není jediná funkce fritů.
Tyto malé černé body, které nalezneme nejen na osobních automobilech, ale také na vozech hromadné dopravy, tedy autobusech a trolejbusech, jsou vyráběny z keramických materiálů a polymerů. Nelze je tedy vůbec odstranit a ani není dobré se o to pokoušet. Tyto body totiž chrání lepidlo před ultrafialovým zářením.
Ty je velmi dobré ochraňovat, protože právě tato polyuretanová lepidla a tmely drží okna na svých místech a nepropouštějí do interiéru vodu. Navíc se do něj v létě opírá slunce a nikdo si nepřeje, aby mu čelní sklo v létě jen tak vypadlo z automobilu. Navíc obnažené lepidlo pod sklem nevypadá vůbec hezky.
Body navíc plní funkci již při samotné výrobě, kdy se sklo tvaruje do požadovaného tvaru a to i při teplotách 7ř0 stupňů celsia. Černé okraje se zahřívají rychleji než průhledné plochy a tak jsou body vhodné pro lepší rozložení teploty přímo při výrobě. To je také důvod proč je na svém vozu budete mít jakmile vyjede z továrny.